Z historie zámku Jezeří

V minulosti byl v Jezeří postaven středověký hrad. Dle prvních písemných zpráv se uvádějí za majitele v letech 1363 – 1365 pánové ze Rvenic. Bušek z Eisenberka prodal v roce 1406 hrad Petrovi z Perče. Dalšími prvními majiteli se stali Albrecht Starší z Kolowrat, rytíř Jan Smolík ze Slavic, jeho syn Zikmund, nebo rytíř Kunz z Kaufunku.

V roce 1459 se na hrad Jezeří navrátili Smolíkové a Zikmund odkázal hrad roku 1513 švagrovi. Mikuláš Hochhauser z Hochhausu se postaral o přestavbu a hrad se přeměnil na renesanční zámek. Přestavba skončila roku 1549. Majetek dědili jeho synové, ale Jan Mikuláš se účastnil stavovského povstání a po konfiskaci majetku získal zámek Ferdinand II. Císař zámek daroval roku 1622 knížeti Karlu z Lichtenštejna. Došlo k dalšímu prodeji a změně majitele. V roce 1631 Jiří a Bernard Hochhauserové vpadli na zámek a vyplenili ho.

18. února 1646 postihl Jezeří velký požár a zámek zcela shořel. Zachránilo se jenom malé vysoké stavení a jezdecké stáje. Rozsáhlejším rekonstrukcím se věnoval Ferdinand Vilém z Lobkowicz, který tady začal úřadovat až od roku 1697. Stavební úpravy skončily v roce 1696. Dědicem se stal bratr Ferdinanda Viléma z Lobkowicz – Oldřich Felix. 25. září 1713 opět zámek vyhořel, tentokrát nešťastnou náhodou. Ještě v témže roce se pustil do obnovy zámku. Tragicky zemřel roku 1722, dědicem se stal Karel Adam, který roku 1752 prodal Jezeří Ferdinandu Filipovi Josefovi, knížeti z Lobkowicz na Roudnici. Za panování Ferdinanda Filipa měl zámek dobrý stav a jenom se běžně udržoval.

Jezeří poté zdědil Josef František Maxmilián. Menší přestavby se uskutečnily roku 1797, k obsáhlejším stavebním úpravám došlo od roku 1802. Podoby interiérů se z větší části zachovaly až do současné doby.

Roku 1821 začalo jednání o převodu panství Jezeří do rodinného fideikomisu. Roku 1868 se stal správcem rodinného fideikomisu kníže Mořic z Lobkowicz, poté Ferdinand Zdeněk a dále jeho syn JUDr. Maxmilián Ervín z Lobkowicz. Jde o významného diplomata a osobnost protifašistického odboje.

Během prvních dnů okupace za druhé světové války se stal zámek sídlem štábu „SS-Leibstandarte Adolf Hitler“. Z větší části byl mobiliář odvezen do Roudnice nad Labem, pak na Jezeří a následně do Bíliny. Osobní Hitlerova standarta opustila Jezeří 19. října 1938. Zámek pak obydlela posádka k hlídání zajatců. Po druhé světové válce připadl zámek opět Lobkowiczům. Od 21. října 1949 přebrala sprácovství zámku Národní kulturní komise. V září 1950 získalo zámek ministerstvo národní obrany.

Historická štola u zámku Jezeří

V sedmdesátých letech 20. století byla objevena štola u parkoviště pod zámkem Jezeří. Dříve se zde těžila železná ruda. Jde o zajímavou technickou památku ukazující nejstarší způsoby těžby železné rudy. Důlní dílo bylo z části odvodněno a vyčištěno. Štola má celkovou délku 62,5 m, šířka se pohybuje v rozmezí od šedesáti do osmdesáti. Asi ve vzdálenosti 36,5 –  40,7 m od vstupního místa najdete odvodňovací stružky dvě vodní jímky. Vstup najdete v nadmořské výšce 369,7 metrů. Štola má přímý směr a výšku dva metry. Stěny tvoří hrubozrnná ortorula, stěny mají načervenalou barvu. Několik míst ukazuje krápníčky visící ze stropu, mají červenou a rezavožlutou barvu a délku maximálně dva centimetry. Pukliny stropu slouží jako úkryty pro netopýry. Štola je značně vlhká a ústí ve svahu nad dolním parkovištěm pod zámkem. Vchod uzavírá mříž, za kterou je vybetonovaný zaklenutý prostor. Na jeho konci se vstupuje do vlastní štoly. Do štoly se dá dostat, ale pro veřejnost je nepřístupná. Při vstupu vždy hodně riskujete, protože hrozí zavalení. Nezkušení a nevybavení potřebnými pomůckami by se sem neměli vůbec vydávat. Do budoucna se uvažuje o zpřístupnění a štola by se mohla stát součástí zámecké prohlídkové trasy na Jezeří.